Ještě než nastoupily obě mužstva na trávník předvedl lahůdkovou choreografii náš kotel. Přes celou Východní tribunu vytáhl ke střeše choreo, kde se uprostřed vyjímal výroční znak Slovanu a po stranách bylo označeno ze kterých klubů v roce 1958 vznikl náš klub. Bylo to sloučením Rapidu (1912 - 1958) a Slavie (1919 - 1958). Tento krásný počin našeho kotle si mohl vychutnat zaplněný stadión, na který turnikety prošlo slušných 8794 fanoušků. Zhruba tisícovka jich přijela podpořit pražský klub.

Od začátku se tak hrálo za vynikající atmosféry. Fotbalisté obou týmů však byli svázání taktikou a nikdo nechtěl udělat chybu. Proto první kloudná šance přišla až ve 21.minutě, kdy se Papouškův druhý roh v rychlém sledu dostal na zadní tyč, tam míč vrátil do ohně Radzinevičius a Kerič měl na hlavě gól, ale mířil přesně do míst, kde stál připravený Vaniak.

Slavia se snažila držet balón a postupným útokem se dostat do našeho vápna. Naši však při odebrání míče okamžitě zakládali rychlé brejky, které však hosté stačili zastavovat. Šance tak přicházely zejména ze standartních situací. Jednu takovou ve 36. minutě zahrával Papoušek. Po jeho centru se k odraženému míči dostal Dočkal a z voleje pálil do jednoho ze soupeřových obránců. Balón se však ještě dostal k Dortovi, který to také zkusil z voleje a jeho povedená střela levačkou těsně minula pravou tyč.

Ve 43. minutě Slavie střídala zraněného Toleskiho a soupeře to zřejmě rozhodilo, protože hned poté zahrával další přímý kop Papoušek, Slavia chtěla zahrát ofsajd systém, ale vzadu se jeden z hráčů soupeře zapomněl a Nezmar s Keričem tak byli zcela osamoceni před Vaniakem. Oba byli touto situací překvapení a tak po zkontrolování pomezního sudího se do míče v pádu opřel Nezmar, ale trefil pouze břevno. Naštěstí pro nás se k němu balón od brankové konstrukce vrátil a náš patriot se v reparátu nemýlil a v leže nás poslal do vedení - 1:0. Na to již slavisté nestačili reagovat a tak se nám šlo do kabin lépe než Pražanům.

Do druhého poločasu Slavia vlétla jako vyměněná a hned jejich druhá vyložená šance skončila v 50. minutě gólem, když křižný pas Slavie se dostal až na pravou stranu ke Šventovi, ten z první poslal míč do vápna na zcela osamoceného Necida, ten si ještě mohl dovolit míč pohodlně zpracovat a tváří v tvář Zlámalovi uspěl - 1:1. To naše evidentně zaskočilo a najednou bylo slavistů plné hřiště a my jsme absolutně propadali ve všech činnostech. Ve vyložených šancích postupně selhával Jarolím, Necid i Švento. Neuvěřitelnou desetiminutovku druhé půle jsme tak s velkým štěstím přečkali pouze s jednou obdrženou brankou. Hru se nám definitivně podařilo vyrovnat zhruba v 60. minutě. V 68. minutě však opět hrozili Pražané, když Šenkeříkovu střelu vytahoval skvělým zákrokem Zlámal. O čtyři minuty později si hosté vytvořili další závar v naší šestnátce, ale opět jsme se dokázali ubránit.

Když to Slavia nejméně čekala, tak jsme udeřili. V 73. minutě si zhruba čtyřicet metrů od branky postavil míč Papoušek a jeho nádherná rána se zatočila přímo k pravé tyči - 2:1. To byl pro loňského mistra šok, ze kterého se dalších deset minut vzpamatovával. Během této doby se hosté nemohli dostat k našemu vápnu a naopak jsme to byli my kdo hrozil. Zejména rychlost Keriče dělala stoperské dvojici Slavie velké problémy. Pojistit výsledek třetí brankou se nám však nepovedlo a tak přišel zákonitě závěrečný tlak soupeře.

V řadě nadějných akcí byla slávistům soupeřem vlastní nepřesnost. Jedinou vyloženou šanci si tak v 88. minutě vytvořil Latka, který si ve vápně narazil se Šenkeříkem, ale místo umístěné střely míč laxně napálil vysoko nad bránu.

Po této šanci jsme si již vedení zkušeně pohlídali a po šesti letech jsme tak konečně dokázali U Nisy porazit Slavii Praha. Sportovně však musíme přiznat, že si soupeř nezasloužil prohrát a kupa štěstí nám přinesla tři body. Štěstí však přeje připraveným, což náš tým rozhodně byl. Doufejme, že nás tento důležitý zápas naladí na vítěznou notu do začátku sezóny.