Slovan ovládl žižkovský stadión hned od začátku a to jak na hřišti, tak v hledišti. Naši fanoušci si připravili choreo přes celou tribunu za jednou z branek. Jejich choreografie se tentokrát skládala ze tří velkých motivů. Po stranách byl vzkaz pro vedení a pro hráče, nejprve menším písmem "Tradiční barvy doplňte o tradiční bojovnost!" poté větším písmem "Modrobílí už navždy!" Uprostřed byl klečící hráč s modrým přetaženým dresem přes hlavu a nápisy Supras Unisono. Fanoušci tak oslavovali návrat modrých dresů, ve kterých jsme přes dva roky nenastupovali.

Trenéři poslali na trávník od začátku čerstvou posilu ze Slavie Gebre Selassieho, který na pravém kraji obrany nahradil Radzinevičiuse. Do středu zálohy se posunul Dočkal, kterého ze stran podporovali Kerič s Papouškem.

Toto rozestavení hned od úvodu přinášelo své ovoce a Bohemka se skoro nedostala k míči. Naše hra se odehrávala na polovině soupeře a do vápna domácích létal jeden centr za druhým. Obránci Bohemians však byli dobře připraveni a dařilo se jim centry odvracet. První "tutovka" tak přišla až v 19. minutě, kdy Kerič obral o míč neobratného Kropíka a hnal se osamocen na Wintera. Kerič se ho snažil obstřelit, ale domácí gólman reflexivně míč levou nohou vyrazil.

Poté přišel šok. Bohemka se potřetí dostala za naší půlku a dokázala skórovat. Zoubek dostal více prostoru než je zdrávo a stejně jako zlínský Šmahaj z minulého kola vymetl z dvaceti metrů šibenici - 1:0. Domácí mohli přidat další gól hned o tři minuty později, ale Kincl svou hlavičku poslal pouze doprostřed branky, kde byl připravený Hauzr. Poté jsme však opět začali dominovat a uzavřeli jsme domácí na jejich půlce. Do vápna Bohemky opět létal jeden centr za druhým z obou stran, ale domácí se dokázali ubránit. K vyrovnání chybělo potřebné štěstí. Poločas tak i přes naší jednoznačnou převahu dokázali domácí vyhrát o jednu branku.

Obrázek hry se po změně stran příliš nezměnil. Opět jsme tvořili hru, drželi míč, ale Bohemka už byla směrem dopředu daleko více nebezpečná. Šance Jeslínka a Kincla po gólu vyloženě volaly. Naštěstí nás Hauzr dokázal podržet, a tak jsme se mohli pustit opět do ofenzívy. V 65. minutě podskočil domácí Kropík dlouhý centr a Kerič byl sám před Winterem, který však jeho tvrdou střelu vychytal. Chorvatský oblíbenec neměl v zakončení svůj den. Další velkou šanci zahodil o sedm minut později, kdy se opět ocitl sám před Winterem, tentokrát ho zkoušel přehodit, ale společně s ním přehodil i branku. A tak přišel trest v podobě druhé branky domácích. Čerstvě vystřídaný Vošáhlík si na pravém kraji pohrál se dvěma hráči, odcentroval přímo na hlavu Kincla, který se v těchto situacích nemýlí - 2:0.

Na pojišťovací gól domácích jsme již nedokázali nijak reagovat a utkání už se poté dohrálo bez větších příležitostí. S Bohemkou jsme tak v jejím žižkovském azylu prohráli o dvě branky, přestože náš výkon rozhodně nebyl špatný. Tentokrát nám však bohužel štěstí nepřálo. Pokračuje tak "syndrom Bohemek". Na zelenobílé se nám zkrátka nedaří.